Proroci islámu

Islám uznává ve své tradici velké množství proroků. Někteří pochází z Bible, jiní z předislámské tradice, přičemž Mohammed je mnohými muslimy brán jako poslední z proroků („pečetí“). Postavy jako Adam, Noe, Abrahám, Mojžíš i Ježíš jsou z hlediska islámu pravověrnými muslimy.

 

 

Význam proroků v různých odvětvích islámu

Muhammad jako poslední prorok se týká zejména sunnitského islámu, protože v řadě sekt odštěpených od islámu se prorocké nebo pseudoprorocké tendence vyskytovaly (například u haššaššínů a řady jiných). V šíitském islámu je za autoritu pokládán ajatolláh, který by měl být z Prorokova rodu, ale nemá autoritu prorockou v pravém slova smyslu.

Zdroje islámské tradice

Islám čerpá příběhy o prorocích především ze 3 zdrojů:

  • Korán
  • Hadísy (ústní tradice a výroky, připisované Mohamedovi)
  • Spisy islámských historiků, kteří sebrali před-islámské a biblické příběhy, tradované na arabském poloostrově

Islám uznává většinu biblických proroků (některé vynechává a pomíjí, zvláště tzv. Menší proroky) a činí z nich muslimy.

„A hle, uzavřeli jsme s proroky úmluvu, s tebou (Mohamedem), s Noem, s Abrahamem, s Mojžíšem i s Ježíšem synem Mariiným, a uzavřeli jsme s nimi úmluvu přísnou…“ Korán 33:7

Dispensace proroků

Islámské proroky lze rozdělit do několika různých časových skupin (podle historické a teologické posloupnosti):

  1. Předpotopní proroci (AdamÁbel, Seth, EnochNoe a další)
  2. Proroci mezi potopou a egyptským zajetím (HúdSálihAbrahámLotIzmaelIzákJákobJosefJob a další)
  3. Proroci od exodu k Šalamounovi (ŠuajbMojžíšÁronJozueSamuelDavid, Šalamoun a další)
  4. Proroci doby královské (JonášEliášIzajášJeremjášDanielEzechielEzdráš a další)
  5. Proroci novozákonní doby (ZachariášJan KřtitelMarieJežíš a další)
  6. Prorok Mohamed jako pečeť proroků

 

 

Proroci od stvoření do potopy

Noe

Noe je jedním z nejuznávanějších proroků Islámu. Pojednává o něm velké množství koránských súr i textů islámské tradice.

Noe žil podle Islámu v době, kdy jeho lid uctíval modly a zapomněl na pravého Boha (Alláha).

I pravil Noe dále: Pane můj, oni mne neuposlechli a následovali toho, jehož majetek a děti jen zkázu jeho zvětšily, a nesmírný úklad proti mně připravili a zvolali: ,Neopouštějte božstva svá! Neopouštějte Wadda ani Suwá´, ani Jaghútha a Ja´úqa a Nasra!

—Korán 71:21-23

Podle Ibn Kathira šlo v případě model původně o úctyhodné a známé osobnosti, které žily před Noeho narozením. Po jejich smrti jim lidé vybudovali památné sochy, ale další generace si už nepamatovaly, z jakých důvodů byly vztyčeny a postaveny, a tak se úcta k zemřelým lidem změnila v uctívání nových božstev. Bylo to poprvé, kdy se na zemi začaly uctívat modly.

Iblis se vplížil do jejich mysli a řekl: „Vaši otcové tyto sochy uctívali a skrze to přivolali déšť pro svá pole.“ A takto je svedl, aby je začali uctívat.

—Historie proroků a králů od Muhammada Ibn Jarir al Tabarího

Noe byl povolán Bohem, aby svůj národ odvrátil od uctívání model,ale lidé se mu vysmáli. Proto mu Bůh přikázal postavit loď (archu). Do té naložil svojí rodinu i pár jedinců od všech zvířat, zatímco všichni ostatní se utopili. Podle Ibn Kathira byla Noeho manželka nevěřící a nenastoupila na loď. Muslimští učenci někdy udávají 72 nebo 80 věřících, kteří byli spolu s Noem na lodi.

Příběh o čtvrtém synovi

Podle Koránu a islámské tradice měl Noe minimálně 4 syny, přičemž jeden z nich byl v srdci nevěřící a odmítl nastoupit. Když poté začala potopa, nechtěl se pokořit před svým otcem a před Bohem, který seslal zkázu na celé lidstvo, a raději se utopil.

„A plula s nimi po vlnách jako hory vysokých a Noe syna svého zavolal, jenž na místě vzdáleném stál: „Synáčku, nastup spolu s námi a nezůstávej s nevěřícími!“ I odpověděl: „Uchýlím se na horu, jež před vodou mne zachrání.“ I zvolal Noe: „Nezachrání se dnes nikdo před rozkazem Božím kromě toho, nad nimž se slitoval.“ A rozdělily je vlny a syn jeho byl mezi utopenými.“

—Korán 11:42-43

 

 

Seznam koránských pasáží o Noem

Tematické celky

  • Noe jako jeden z prvních Alláhových poslů: 4:163, 6:84, 11:25, 26:107, 29:14, 37:75, 57:26, 71:1–2, 71:5
  • Noeho kázání: 4:163, 7:59, 7:61–64, 10:71–72, 11:25–26, 11:28–31, 11:42, 23:23, 26:105–106, 26:108, 26:110, 71:1–3, 71:8–20
  • Noeho zkoušky: 7:60–61, 10:71, 11:27, 11:32, 14:9, 23:24–26, 25:37, 26:105, 26:111–113, 26:116–118, 38:12, 40:5, 50:12, 53:52, 54:9–10, 66:10, 71:6–7, 71:21–24, 71:26–27
  • Noeho vděčnost: 17:3; 21:76–77, 26:119, 37:75, 54:11–12
  • Zánik Noeho lidu: 7:64, 9:70, 10:73, 11:37, 11:43–44, 11:89, 23:27, 25:37, 26:120, 29:14, 37:82, 40:31, 51:46, 53:52, 54:11–12, 71:25
  • Noemova archa: 7:64, 10:73, 11:37–38, 11:40–44, 11:48, 23:27–29, 26:119, 29:15, 37:76, 54:13–15, 69:11
  • Noeho odměna: 17:3, 37:78–81, 66:10

Chronologické pořadí textů o Noem (podle Hrbka)

Seznam koránských pasáží o Abrahámovi v chronologickém pořadí vzniku (podle Hrbka):

1.Mekkánské období
  • Súra 53
2.Mekkánské období
  • Súry 54, 37, 71, 50, 26, 19, 23, 21, 25, 17
3.Mekkánské období
  • Súry 11, 14, 40, 29, 42, 10, 7, 6
Medínské období
  • Súry 5, 57, 4, 33, 22, 66, 9