Close

Svatá kniha Egypta 4: Kniha Šu

Kniha Šu
neboli Kniha o prvním semenu a původu lidí

1Toto jsou slova, která pronesl Bůh, Pán Všehomíra a tohoto vesmíru, ohledně původu lidí:
2„Na počátku jsem měl styk se svou rukou;
3objal jsem svůj vlastní stín (jako by to byla žena)
4a nastříkal si semeno do vlastních úst.

5V mých ústech prošlo přeměnou
6a nabralo podoby dvou bohů;
7mého syna Šu a dcery Tefnut.

8A tak už jsem nebyl jeden bůh,
9ani Jediný,
10ale byli jsme Trojice.

11Našel jsem Šu a Tefnut tam,
12kde mě zanechali Prastaří;
13spočívali v NÚN,
14odkud jsem je vyzvedl.

15A oba bohové se radovali,
16když jsem je zrodil ze sebe samého.

17I dal jsem jim svobodu,
18jako všem mým dětem,
19aby si zvolili svou cestu.

20Tak vydali se společně Šu a Tefnut
21na velikou pouť,
22do hlubin NÚN;
23pryč od mého zraku.

24Nyní, v té době jsem stvořil své OKO,
25aby osvětlovalo zemi i mne
26a dělalo mi společnost.

27I vyslal jsem toto OKO,
28aby našlo mého syna a dceru;
29aby hledalo v temnotách NÚN
30a nalezlo cestu zpět.

31Tak vydalo se OKO
32na velikou pouť
33do hlubin NÚN;
34daleko od svého Tvůrce.

35Dlouho jsem na něj čekal
36a dlouho jsem byl sám.
37Ve své samotě jsem ronil slzy,
38nemajíc syna, ani dcery, ani svého OKA,
39a doufal, že nezůstanu sám.

40Z těch slz a přání vzešlo lidstvo,
41z popudu srdce vzešel člověk.

42Z hloubi mé duše
43a v podobenství bohů
44stvořeni byli lidé,
45kteří obydlují zemi od toho okamžiku nadále.

46Země však byla nesličná a pustá,
47neboť nebylo jiného zdroje světla,
48než mého OKA,
49jež jsem poslal pryč.

50I zželelo se mi všech mých dětí,
51neboť jedno je jako druhé,
52a daroval jsem jim své druhé OKO
53aby zářilo jako měsíc na obloze.

54Nyní, zatímco jsem pečoval o blaho svých dětí,
55Šu a Tefnut byli ztraceni v temnotě.

56NÚN je pohltilo;
57vrátili se zpět,
58a tak zapomněli, kým jsou.

59V tomto stavu je našlo mé OKO,
60když hledalo světlo
61 a zahnalo tmu.

62Probudilo jejich ducha (Ka),
63jenž ležel otupěle,
64bezmocně a nečinně.

65Tak se podruhé stalo, že se Šu a Tefnut radovali.
66Ale radovali se více, než prvého času,
67jelikož se radovali z toho, že byli nalezeni.

68Proto následovali OKO a vrátili se ke mně;
69a když mě nalezli, radovali se více než kdy předtím.

70Mé OKO však radost nemělo.

71Když spatřilo, že jsem stvořil další (odlišné) OKO,
72ztemnělo a ztratilo svou záři.

73Závistivě hledělo na druhé OKO,
74jež zabralo jeho místo.

75Vzplanulo strašlivým hněvem,
76plamenem kruté zloby,
77až hrozilo, že zahubí všechny mé děti,
78což se nesmělo stát.

79I promluvil jsem ke svému prvému OKU
80a konejšil jej slovy míru, aby se upokojilo.

81Tehdy jsem mu dal přední místo na nebi
82a obdaroval jej mocí i závazky.

83V podobě slunce jsem hleděl na svět
84a v podobě slunce mě mé děti spatřovaly.

Ra se stalo mým jménem.

85Tak spočinul jsem v míru,
86majíce více dětí, nežli na počátku;
87a mají více radosti,
88než moje srdce mohlo tušit.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *